Kaple mrtvých.

V postranní kapli mrtvých svíce hoří,

květ věnců suchý v troucheň rozpadá se.

Z ní na symboly v tajemné jich kráse

prach sedá již, síť pavučin se tvoří.

Před Kristem vzkříšeným se žena koří.

Již v aureolách zlato černat zdá se,

chvost páva zbledlý v stínech rozstírá se,

zub kotvy se jen v pavučiny noří.

Já za naděje mrtvé pálím svíce,

snů květných na hrob v smutku věnce kladu –

a světla hasnou, věnce trouchnivějí.

Jsou mrtvy, mrtvy, zvolna práchnivíce.

Snů, tužeb nepronikám za záhadu –

z těch mrtvých nové v svěží květ se skvějí.