Kaple.

By Adolf Heyduk

Sletěla srdce vzpomínka

pěničkou na suchou snítku,

přinesla malou písničku

Lidušce, mému dítku;

dotkla se jemnou perutí

prsou mých struny zlaté –

ne-li z mých tichých dozvuků,

ze slov jí nepoznáte.

Každá ta vlna zvuková

z ňader mých hloubky se žene,

zvedá se kaplí k nebesům

perlami citu se klene;

kaplí tou kryta duše má

v tížích svých ráda prodlí,

celotem rtíků růžových

Lidušky mé se modlí.