KAPRADÍ

Jen jednu noc a pokradí

prý kvete čárné kapradí,

kdy, marně ptám se bláhový,

les o tom nic mi nepoví.

I mním: Kdy mohlo by to být?

To s jarem, kdy se rodí svit

a zmohutní, že musí kvést

i skála, třeba mrtva jest.

Čas tady: pestří každá mez

a světlý je i v temnu les,

s všech větví květů kaskady

se řinou přes plot zahrady.

Teď, milá má, náš čas je, věř,

i úplněk nám svítí v šeř.

Tu ještě radost, ještě tu:

dech nový v tajném rozkvětu!

Dlaň, která láskou chvěje se,

ten kvítek jistě přinese,

květ jedné noci před námi

a jediný nám neznámý...