Karafiát červený.

Co ten krásný karafiát rudý,

jejž má v úctě bohatec a chudý,

zavinil, že značiti má bludy?

Spanilý děv něžných znaku tichý,

zdobíš hruď, v níž bouří hukot lichý,

z něhož proudívá se zápach jíchy.

Zdob a uzdrav hruď, v níž zmatek duní,

proměň zápach hnusu v zdravou vůni,

ať v těch duších spasná pravda trůní.

Chorým lidem hojivou buď mastí,

by se vymkli nepříteli z pasti,

a se zdobou stali České vlasti.

Prolitá-li lidská krev nás spasí,

a nám radostnější zjedná časy?

Kristova Krev zlobu pekla hasí.

Vonný karafiát běloskvělý,

byste se svým rudým spojit měli;

ku radosti mrav jen čistý čelí.

Věř a doufej, Boha nad vše miluj,

k bližnímu se činnou láskou schyluj,

mysl zbožnou nikdy nerozptyluj.

Violu tož přidej přepokorné

víry, hříšnou pýchou neúměrné,

řeči měj i skutky vezdy vzorné.