Káráte mě, hrdí mravokárci...

Káráte mě, hrdí mravokárci,

vše vám proti mysli; inu arci,

jeť má láska volna vždy a svěží,

jako mladé hříbě bez otěží.

Co mu kyprá, nekosená pusta,

to mé lásce dívčí kadeř hustá;

co hříběti jezera jsou v choči,

to mé lásce hloubka žhavých očí.

Co hříběti hroznů plné trsy,

to mé lásce zkvetlé dívčí prsy,

a co jest mu jetel, v čas když kvete,

to mi krása těla u děvčete!