KARDINÁL LAVIGERIE.

Pan kardinál Lavigerie,

to byl slavný kardinál,

památku on nejkrásnější

zanechal;

světu památku a sobě

pomník skvostný postavil.

Kardinál spí dávno v hrobě –

Tak rád bych jej pozdravil!

Na Sahary samé poušti

vypěstil on oheň rev,

který lidstvu uštvanému

do všech cév

rozkoš vlévá, radost sladkou,

vše, oč život připravil,

básnických co snů jest matkou –

Tak rád bych jej pozdravil!

Pan kardinál Lavigerie

bezpočetným černoškům

přines víry svaté světlo,

křest i um,

z divochů nadělal lidí,

z tmy je k světlu vybavil,

boží ráj snad za to vidí –

Tak rád bych jej pozdravil!

Ale pro to víno svoje,

které pěstil a pil rád,

opravdu by měl být svatým

desetkrát!

Zaslouží, zvlášť stánek stranou

aby mu Pán upravil,

s věčnou jeho vína manou...

Tam bych rád jej pozdravil!