Karel Kovařovic.

Je těžko nepsat rhetorických Ód

a rozvlněných veršů dlouhou řadu

i hudební k nim skládal doprovod,

když přísnou tvář zřím a klassickou bradu.

Zda oslavenci nebude to vhod,

se neptám nikdy, nepřijímám radu,

a odvážně se v cizí bytost kradu.

Hle, mistr mistrů. Mrtev Collona je.

On pro slávu – ne pro nějakou stovku –

Varšavu sklonil svoji pod taktovku.

Svět širý jeho, jenom jeho hraje

od chvíle, kdy Psohlavce, svých Muz sídlo,

dal odhodlaně staré na bělidlo.