KAREL TOMAN.

Že prý’s český Verlaine, hochu,

pak Ho však též v úctě měj!

Jak to, že se vyrovnává

buržoustsky Tvůj obličej?

Kde jsou ach! ty slavné chvíle

(což by to byl pouhý sen?),

v hospodě kdy mezi námi

cele byl’s Mu podoben!

Tak si člověk někdy ctností

připraví svou porážku –

Proč jsi počal řádně žíti,

Antoníne Bernášku?