KARIKATURY. (III. KARIKATURA VLASTNÍ.)

Jel černý rytíř do světa

a zbroj měl těžkou železnou,

jel v tmavý les, kde bydlil drak,

za zlatovlasou princeznou.

A draka zabil, toť se ví,

–však hlaholil tím bojem les –

a zlatovlasou princeznu

si černý rytíř v dálku vez.

(A v pohádce by přišla teď

jen pausa dlouhá přesladká –

však, rytíři můj neblahý:

ten život není pohádka!)

Snad že ten drak, ach, bestie,

sám nesmrtelnou duši měl

a v zlatovlasou princeznu

té duše atom třeba vjel –

či – ale k čemu k hádankám

chtít nalézt klíček jalový?

To všecko nějak stalo se

a dnešek už je takový:

Dnes zlatovlasá princezna

dvě malé princezny zas má

a černý rytíř potýká

se denně s dráčky se třema.

Vlas zlatovlasé princezny

začíná stříbrem prokvétat

a brejle už si nasadí,

když nit má v jehlu navlékat.

I černý rytíř šediví

a listopad má jeho vlas

a na rtech smích mu nesedí,

a na rtech sedí mu jen ďas.

A dnové jdou. A smráká se.

Tož konec. Mluvit dál? Proč? Nač?

Už k řeči není ani slov,

zde zněl by už jen tichý pláč...