KARLŠTEJN.

Bývali Češi paráda,

dneska se parádí stejně,

zaslouží dvacet na záda,

kdo nebyl v Karlově Tejně!

Kdysi tam sůva houkala,

dnes ji to potvůrku mrzí,

sůva je slota nestálá,

kvartýr ji omrzel v tvrzi.

Bydlila v hradním arkýři,

měla tam s kulichem kutě,

najednou přišli malíři,

natřeli arkýře žlutě.

Sůva je, jářku, divnej pták,

ona se malířů bojí,

houká už jen tak všelijak,

peří jí na hlavě stojí.

Krčí se smutně v arkýři,

má starost s kulichem ptákem,

zda-li ji jednou malíři

nenatřou taky snad lakem.

Malíři všichni, spral je kat,

jsou dávno s rozumem v štíru,

začnou-li jednou malovat,

obarví třebas i díru...

Karlštejn, hrad jak z pohádky,

příkopem obehnán všecek,

kluci tam kladou hromádky

z voňavých třešňových pecek...

Na hradě lípy jeden květ,

zpívá tam pěnkava s kosem,

v nádvoří stojí flašinet

a klíčník s červeným nosem.

Klíčník je věrný vlasti syn

a barva nosu tak tklivá,

dřív ho měl rudý z medovin,

teď ho má červený z piva...