KARLU DOSTALOVI

Ve vaší hře, můj Jaquesu, která sní,

ba mdlí, až usíná, vždy diskretní,

je dnešní tázavost, jak nervů břitva,

je zítřků hrot, jenž za živa nás pitvá;

z těch vašich skepsí, nuancí a chmur

my slyšíme: Res nostra agitur!

Váš neklid: „kéž!“ nám dí a touha: „vzlétni!“

Tak uhod jste nás hrou – – vy nediskretní!