KARLU IV.

Ó Staviteli Velký! Mečem opásaný,

pět v ústech jazyků, pět korun na hlavě

a v ňadrech jedno srdce v lásky záplavě –

tak zřím Tě na lešení bušit v staré stany.

Evropu novou tvořils, plesně hřměly rány,

jí korunou Tvé Čechy vzplály jásavě...

Ó Karle Francie, a vpravdě Václave!

Tobě se kořil Řím a všechny světa strany.

Po tobě přišel drobných bouřliváků chvat,

jenž uměl jenom bořit, čemus velel stát,

a rychle poklady Tvé doved rozmrhat.

Jen vylož mi, proč bořiči se slaví pychem,

a proč kol hrobu Tvého s plachým dav jde tichem?

„Těm třeba slov. Já umím krásou skutků plát!“