Karlův pluk.*)

Nepřítel jde! a bitva s nim!

Pojďme pro vítězství!

Nás nejlepší vůdce vede!

S ostrým pojďme krokem!

Teď neváží své nemoce,

Že chce vlast zastávat.

Vděk Karlovi! blaze pluku

V tom železném poli!

Zhled jeho žhne cti žádostí,

Vlasti být ochráncem!

Srdce naše při něm hoří

Pro zem, naší matku!

Sylně s tebou rozptýlíme,

O Královský Synu!

Zbraň nepřátel s kostmi jejich

Přez pomezý Cžeské!

Vítáme tě, ty smrt pro vlast!

Pakli hlava sklesne

Krásně skrvácená v ctnosti,

S chválou umřem pro vlast!

Když se pole nám otevře

Plné těch pobitých,

Kteříž nás podmánit chtějí,

Pro vlast zvítězýme!

Pak s vysokým půjdem krokem

Přez ty umrliny;

Budem vejskat: „Blaze vlasti!

Vděk budiž Karlovi!“

Staray s námi se raduje

V Uherské vážnosti.

My s hrdinou se radujem,

Že nám svůj život dal!

Hájí s námi matku milou!

Ona plesá s námi:

„Franc ať jest živ na svém trůnu!“

Pro vlast zvítězýme!

Půjdou nám vstříc obhájení,

Matky a otcové;

S nimi budou nás velebit

Ženy a milenky.

Zavzní nám zpěv: „Aj berou se

Hrdinové Cžeští!

Šli ochotně v nejhorší boj,

Aby vlast hájili!“

Tu s radostnou slzý matka

Vzkříkne k pacholeti:

„To jsou tví opatrovnícy!

Budiš, jako oni!“