KARNEOLOVÁ GEMMA

Kozonoh odvážný uchvátil v objetí

Venuši-Královnu, jež se mu vymyká,

aby rtům unikla, hořícím žádostí.

Roucho jí nehalí. Jako by vystoupla z pěn vody zvlněné

s průsvitným závojem kol údů lichotných.

V lesíku, zkropeném soumrakem večerním,

na břehu jezera, skrytého třtinami,

zděšené najády s výkřikem prchají.

Obličej Panův je vítězně rozzářen,

jako by tušil moc, které vše podléhá,

a smích mu pohrává kolem rtů smyslných.