Karneval.

V sále světla září,

v kole šum a ples,

z rozpálených tváří

sálá rozkoš dnes:

to páni měšťáci

těla svá trmácí

ve taneční práci –

div mnohý nekles’.

Karneval přikvapil

rozpustilý zas,

aby se dost napil

pílí každý v ráz

z plné jeho číše,

z které rozkoš dýše

do závratné výše,

oblažujíc čas.

Nevěstek a hejsků

je tam celý řad

(že i jejich pejsků

nevěříte snad),

v obličeji masku,

vyznávají lásku

bez všeho závazku

za noc mnohokrát.

Jen se bavte, páni,

bez ostychu dál,

vždyť na to v strádání

dělník vydělal.

Nechť se nechá týrat,

bezcitně vydírat,

předčasně umírat –

že? – Bavte se dál!