karpatská ukrajina

karpatské hvozdy, polonin lid,

strašlivá krása, strašlivější bída,

tragický dvojzpěv, tvrdý šerosvit,

z ježíše cos i z věčného žida –

ta země legendou v nás utkvěla,

střežena drakem, bez dlaně anděla.

neznáma světu, kvetla básníkům

svým pěnišníkem a enciány,

byla jen revír, dobrotivý k snům,

mozoly, krví živila pány,

tušila orla osudového

nad křížem boržavy, štítem rivného.

zlý jako jahve, kočovníků bůh

z větru a bouře, z rozkladu pýchy

je osud dnů, jež zapřely svůj dluh

a nad člověkem navršily hříchy,

z obžerství mocí a mamonem

i robě vraždíce pod krovem.

ten zralý osud, orel hladový,

už hore krouží nad poloninami

a s kukuřicí nese poselství:

už nejste nejmenší a nejste sami.

však bolest, zrada, zoufalství a smrt

na tise stojí stráž v jedenáct a čtvrt.

do hladných včera chat se plíží dějiny,

a země neznámá se stává slavnou,

ta drahá země, slyšíš, znáš ty hodiny

s krvavou rukou slávy, neúnavnou?

už ukrajina – rázem – bez hádky,

budoucí hvězdy kus – konec pohádky.

budoucí hvězdy kus – chaos dozraje,

v souhvězdí lidstva svobodná se včlení.

my věděli, jak ukrajinská je,

ta drahá země našeho snění.

však přečkat krev a bolest porodu,

poslední vzteky pěny národů.

karpatské hvozdy, polonin lid,

legenda v skutečnost se mění skrytou,

tragičtější a tvrdší šerosvit

zahájí epochu pracovitou.

z huculských hor se díváš v snách.

dočkáš se štěstí na poloninách?