karpaty

na poloninách kvetou enciány,

to po zákonu slepé přírody,

a lidské květy jsou tu ušlapány,

to po zákonu lidském.

hvozd zkrásněl na horách, a plavuň s jedlí

jsou stejně syty v řádu pralesním.

po řádu lidském v selech na smrt zbledlí

jsou navždy vyděděni.

ve hloubkách divočiny země zpívá

o strašné kráse svého života.

a v chatách se smrtí hlad hovořívá

o bídě člověčenství.

umřela dávná lidská pospolitost,

dozněla píseň lidské svobody.

v přírodě trvá krása, řád a sytost,

řád lidský roztál v pánech.

v karpatech hořců zvonce hoří modře

a v rajských lukách kvete upolín.

i to snad jednou dohola tu odře

hlad chudých – žravost pánů.

je horší dravce v horách panská pýcha,

antropofága horší lačný bohatec.

ze sopek živých méně zkázy dýchá.

přísahej věčné záští.