KASANDŘE

Věštkyně, nuž, prorokuj!

Pro Boha, jen nic už zlého!

Nač přilívat peluň svůj

do poháru přehořkého.

Prorokuj, ó věštkyně,

že už duha míru vzplane,

že už vidíš v hlubině

vstávat časy požehnané.

A co vidíš hrozného,

zadus v bolu v duši vlastní,

zdrť to srdce do svého –

my už chceme býti štastni!

Nechcem pravdy žahadlo,

chceme pokoj a smích tvorů;

rozbij pravdy zrcadlo,

kresli fatu na obzoru!

Vyplač se v své komnatě,

zakoušej tam bolest dravou

a pak v zlatě, v šarlatě

vyjdi s tváří usměvavou...