KAŠPÁRKOVY PÍSNIČKY. (II.)

Kačenko má drahá,

plná nůše blaha

z očí Tvých se dívá na mne;

srdce pro Tě bije,

i když to mnou šije,

žerty mé jsou často klamné.

Skáču večer celý,

principál jak velí;

až se děti dusí smíchem,

po hře však se zhusta

roztřesou mně ústa,

pláč můj slýchat nočním tichem.

Proč že, moji milí,

ret můj často kvílí,

k ňadrům proč má klesá hlava?

Kdosi zprávu šíří,

mladém po rytíři

Kačenka že pošilhává.