KAŠPÁRKŮV VÁNOČNÍ PROSLOV.

Myslí-li z vás někdo, moji milí,

Kašpárek že nosí ve své hlavě

jenom samou čertovinu právě,

ten se tuze – ach, tak tuze mýlí.

Ba, vždyť přece v tomto svatém čase

každý sobě samu lepším zdá se

nežli v jinou, zcela všední dobu;

vždyť i ten, kdo zlý byl dříve snad,

zapomene na svou starou zlobu,

má zas aspoň na chvílenku rád

bratra, s kterým nežil po bratrsku.

Na naši se zemi snese v brzku

nejsvětější večer v celém roce –

štědrý večer! Je-li mezi vámi,

dítky, ctění páni, vzácné dámy,

kdo by netěšil se na vánoce,

ten ať bez rozpaků zdvihne ruku! –

Jakže? I ty zpropadený kluku,

z dobráckého Kašpárka ty sobě

kašpary chceš takhle dělati?

Kdybys třeba zdvihl ruce obě,

věř, to pro mne pranic neplatí!

Však ty dávno jistě počítáš,

kolikrát se vyspíš do té chvíle,

nežli přijde svatý Mikuláš

a pak záhy – Jezulátko milé.

Na to jistě všichni těšíme se,

každý z nás už vyhlédl si v lese,

do výše jenž z bílé nivy ční,

nejkrásnější stromek vánoční.

Možná, že snad na něm letos bude

méně světel, nežli bývávalo,

snad i dárků bude pod ním málo

a ty ještě budou asi chudé,

to však nijak nesmí rmoutit nás;

jen si probůh! zachovejte víru,

že již brzy bude dobře zas,

bližní s bližním žít že bude v míru!

Tento dárek pro staré i mladé

Kašpárek všem pod stromeček klade.