KASTALSKÝ PRAMEN.

V tříšti skalin vyvěrá v štěrk a skály,

padá jasný, o kámen zvoní cestou,

až se v skalách poskokem čilým ztrácí

průhledný, čistý.

Obraz jeho přítele milá ruka

na stůl z dálky v papírů směs mi vrhla;

jistě jemně vycítil soudruh v písni,

nám co tu drahé.

Šťastný sám pil z kastalských, svatých zdrojů,

v snách já pouze, oběma těžko věřit,

že by zmizet pro věky měly s krásou

se světa píseň.

Nelze, aby zhynulo devět sester,

lidstvu písní památných, žijí, žijí!

pramen jejich roztříštěn, jednotlivcům

v ňadrech dál zpívá.

Vidím, kterak úderem silným Pegas

tvrdou skálu rozrazil, pod kopytem

jak mu trysknul k obloze v šumné slávě

zázračný pramen.

Tak ať osud, básníku, bez soucitu

třeskne v hruď tvou, šťastný jsi, jestli ranou

vyvře svatý, těšící, vítězící

ručej tvých písní!