KAŠTAN

Hle, dárce stínu velmi shovívavý.

A nadevšecko milující děti,

jimž úrodu svých měkce oblých snětí

pro hru i zdobu střásá s mocné hlavy.

Má kypící a houževnaté zdraví,

a selsky rozložen, se nechce chvěti;

byť nemohl i prudce zavoněti,

cos hlubokého jeho červen praví.

Když po západu vlažné ticho voní

a vlažným vzduchem slzy štěstí kanou

v kraj milostný, jenž cikádami zvoní,

kdes v aleji či v sadě, kde se stmělo,

tak jeho květy bílé náhle vzplanou,

že dívku čekáš, jež ti nese tělo.