Katastrofa.

Slunko se na západ pomalounku kloní,

na kapličce ve vsi umíráček zvoní.

Sousedi se diví, rozmlouvají zdlouha:

na věčnost odešel právě starý slouha.

Truchlí celá obec, truchlí samospráva,

pokud slouha chodil, vždycky byla zdráva.

Starý rychtář, radní potřebují rady –

a nebožtík uměl poraditi všady.

Ve všem doved’ najít šťastně pravou dirku,

hladce šlo, co chtěli páni na pecirku.

Starosta i radní uměli psát kdysi –

teď je hlavy brní nad došlými spisy.

Nuže, slouha přišel, nasadil si brejle:

„Jářku, takhle, tentonc, je to kmotře Hejle.“

Ba, i ve komisích dbáno jeho hlasu,

nebo když se pilo na obecní kasu.

Doba těžkých zkoušek obci teď nastává,

že ji opustila nejmoudřejší hlava.