Katastrofa.

Nad svými akty soudce seděl bled,

svou hrůzu v náhlém ukrývaje stínu.

– – Jen spravedlnost řídí tento svět.

Hájíme právo, stiháme vždy vinu.

Než líc i rub má každý lidský vzruch.

Tam klne kdos, kde jiný stojí v plese!

Já soudím, soudím jako Bůh!

– Věděl bych rád, proč země tak se třese! –

A před oltářem váhal trochu kněz.

– – Hříšného spasím, jestli totiž dá se.

Statky mu kážu, kterých šetří rez,

chudoba nutna k jeho duše spáse.

Hoden však mzdy, kdo oblažuje svět.

Ctnost opravdová zatížení snese.

Zatratím zítra, dnes kde žehnal ret.

– Věděl bych rád, proč země tak se třese! –

V svém kabinetu státník klidně děl:

„Mé podkopy jsou dobře připraveny.

Až přijde chvíle, kterou já jsem chtěl,

V boj veštvu vládce, státy, země, kmeny!

Ať vraždí se, když takový můj plán!

Ať vzplane válka ve svém celém děse!

Otvírám zkáze dvéře dokořán!

– Věděl bych rád, proč země tak se třese! –

Než lazzaron jen s líným úsměškem

na úzkost všech se díval u přístavu.

– Dům není můj a není mojí zem’.

Smrt není to, co činí těžkou hlavu.

Pohroma všech mne příliš nezmate.

Já čekám klidně, co mi dnešek nese.

Než pravý důvod proč vy hledáte?

– Vy víte jistě, proč se země třese! –