KATEŘINA

Naráží voda na skalí,

chasníku, sbohem,

dost jsme se mazlili, laskali.

Družičky, věnčete pannu,

pro všechny hochy

otevru nebeskou bránu.

Nerodí skála, nerodí,

planá je, darmá,

božímu světu se nehodí.

Chasníčci pluli po vodách,

milý můj nebyl z nich,

toulal se chromý po horách.

Pro něj jsem skálu prodala

opuštěná,

abych mu jezero nechala.

Jezero v hlubinách tvrdých skal,

srdce své čisté,

aby tam na věky se mnou spal.

Bouře s hor splaví jej ke mně v snění,

poplynem tiše

na černých vodách zapomnění.