Kathedrala.

Ó báseň Tvá je bájná kathedrala,

jež v trojí sfeře z tmy se v hvězdy vznáší:

Pod zemí mrtví muk svých ve rubáši,

smrt věků prach tam v popelnice svála.

Výš, chrám to, Credo živých, píseň stálá,

boj s žitím, kde i v Kaině Satanaši

pod prackou jeho dobra símě raší,

zač Aleluja věčné zní i chvála.

Však fialy a kružby, pyramidy,

oblouky s chrliči i s oken věnci

jsou vzdáleny juž snů i zemské bídy;

Ty v hvězdách spí a koupají se v zoři,

a sotva vzdech náš, slabý úkoj hoři,

k nim vzletí jako v rukáv světců ptenci.