Katinka.

Milovná Katinka s bratřem se vadila,

Viníc ho: že skrz něj zdědilé stratila

Tisýce –, sama pak kvasyla každý den,

Ne ale s ženami – s krásnými hochy jen.

Kdyže již, zlostníče, karbanit přestaneš,

Ržekla, kdy jmění mé mrhati ustaneš,

Na to on řek: hned se přestanu kartovat,

Jak mile frejíře přestaneš milovat.

Tu ona vpadla mu do řeči s žehráním,

Ržkouc: ty se přestaneš hrát jen s svým skonáním.