KAVÁRNA

Přede mnou sklenice s vodou,

mění se v oceán.

Sloupy z vln rostou jak přístavní kůly.

Číšníci, hosté blíží se, vzdalují jako šik lodí.

Cítím příliv a odliv,

jsem na Rudém moři,

čním z něho jak náhlé skalisko,

mám strach, aby křižník nenajel na ně,

je vůkol již noc,

paže mé dlouží se k nebi,

chápou se souhvězdí žhoucího na něm,

nyní jsem světlárnou,

mohu pomáhat lodím,

aby pluly bezpečně k zemi,

je opět den,

šumivé peruti moře

mění se v gigantský koš,

v kterém je ovoce z celého světa,

nesčetně paží se vztahuje odevšad,

chtivy jsou zrale šťavnatých plodů,

v dohledu molo rybinou čpící,

s kůly, u kterých dřímou lodi,

moře se scvrká v sklenici vody,

připíjím z ní na zdraví světu.

Jak snadno lze vypíti oceán