KÁZANI.

Hanáko, nezapominé,

že máš zostat svojim,

neopič se po cezině,

nekrm koně chvojim!

Néni všecko pokročely,

co si pokrok řiká,

často taky pokrok svádi

z lože do rebnika.

Tatiček bel starosvěcké,

stavěl gront bez křeko,

sen – sám „pokrok“ – stavi taky-

s dacanama štreko.

V hospodě měl svoje pole,

nechtěl „dělat drába“ –

ja, kdo se moc nafokoje,

pokne tajak žaba.

Hospoda néni záložná,

chábi néni obrok,

nevěra je žedovina,

ale žádné pokrok.