Kázání Spartakova (I.)

Z kasematy vás věznící

v tmu hoďte oheň smolnicí,

své pochybnosti dravé.

Má-li vzplátspása z plamene,

dál živte v kobce kamenné

své pochybnosti dravé.

Vy, kteří chcete slunce svit,

již silní chcete v středu žít

svých silných dcer a synů,

a kteří v dusném vězení

v tvář zříte na smrt zemdleni

bezkrevných dcer a synů,

vy, kterým touhy nezbytí

na cestu káže svítiti

v tmách tápajícím, bídným,

a jimž za pěstí zdviženou

jest jíti drahou určenou

v tmách tápajícím, bídným,

vy, kterým nestačí váš kout

své všechny síly rozvinout:

Ó pochybujte, druzi!

Čas brzy přijde k vyjití.

Ať každý plamen roznítí

svých pochybností dravých!

Z žalářní stavby prokleté

až trosky zbudou, vyjdete

s rudými pochodněmi.

A potáhnete tmou a tmou

kams v dálku, v dálku neznámou

si hledat Novou Zemi.