Kázání Spartakova (III.)

Muž bledý často vypravuje tiše

za šera vám

mdlou řečí, která něžným smutkem dýše.

Nerad ho slýchávám.

On mnoho let prý bloudil pouští v bílá

jsa roucha oblečen

a nelkal, když pěst poutem spjata byla,

když k vám byl zavlečen.

Za soumraků teď vykládá vám tiše

své vidiny:

že přijde Mesiáš a boží říše,

království chudiny.

Ten bledý muž sny svými meče z dlaní

vám vyráží.

Ó nedbejte ho! Nezahoďte zbraní,

dál buďte na stráži!

Zášť k věstcům, jichž řeč vás jen mdlobou raní,

si vpište do lebek!

Svým dětem kořist svou, ne tužeb lkání

vhoďte do kolébek!