Každému žehnám stromu,

Každému žehnám stromu,

každému žehnám stínu,

jenž viděl hlavu moji

na tvojím ležet klínu.

Každému žehnám brouku,

každému žehnám ptáku,

jenž viděl moje oko

tonouti ve tvém zraku.

Každému žehnám zdroji

a každé žehnám vlně,

jež zřela štěstí naše

tak zcela a tak plně.

Každému žehnám ruchu,

každému žehnám vánku,

jenž polibky tvé nesl

k mým rtům a k mému spánku.

I každé trávě žehnám

i každé v mechu řase,

jež pod tvým drahým tělem

tak šťastně pohnula se.

Motýlu žehnám, který

kol roztržitě spěchal,

snad našemu by štěstí

nás zcela, zcela nechal.

Azuru žehnám, který

plál jasně ze hluboka,

jako slovo „pro vždy!“ hvězdou

jež plálo z tvého oka.

A každým snem a vzdechem

své ruce spínám obě

a žehnaje všem žehnám

v nich tobě, tobě, tobě!