Každoročně konám dlouhé pouti

Každoročně konám dlouhé pouti

Po rozmilé vlasti Moravě,

Zbírám kvítka k její oslavě

Chtě ji kytkou stkvostnou ovinouti.

Avšak kraj ten přelítě mě rmoutí!

Stkvěl se druhdy o zlatohlavě,

Nyní ale k jeho úpravě

Oklestují z vrbin suché proutí.

Co mám dělať? Mám to proutí spáliť?

Mám se šáliť a tu zdobu chváliť?

Či mám plakať pro tu pro nehodu?

O bych, vlasti, zřel tě prostou svodu,

A zřel s tebe pouto klamů sňato,

Veškeren bych život svůj dal za to.