KAŽDÝ NĚCO PRO VLAST.

Nermuť se, můj bratře Čechu,

Co své lůže v chyži máš,

Drahé vlasti pro útěchu

Že své zrnko nepřidáš;

Vlast chce vůli, srdce tvoje,

Nad těmi jsi králem sám,

To jsou zlaté sklady, zdroje,

Z těch dar neseš v Slávy chrám.

Když ku cnosti bratra vedeš,

Statné syny vychováš,

Tiše proudem strastí bředeš,

Nehodám všem odoláš;

Když pospíšíš v svaté seče,

Káže-li to vlast a král,

Když tam krev tvých synů teče:

Pak jsi vlasti – dosti přál.

V chrámě zásluh věnců skryto,

Co je hvězdic na nebi,

Nejkrásnějších tomu svito,

Nejradč vlast kdo zvelebí;

Ona někdy zváží činy,

Kdo byl s duší, s tělem Čech,

Ověnčí své věrné syny,

V chyži jako na hradech.