Kde bloudíš, společníku roztomilý?

Kde bloudíš, společníku roztomilý?

Když na večerním nebi mdle se třpytíš

a na cestu mi jednotvárnou svítíš,

sám nevím, jak mám rád tvůj oheň bílý.

Věz, všecky hvězdy se již rozjiskřily

a ptají se mne; kdy se zase vznítíš;

snad na lichotnou zprávu tu se chytíš,

vždy pozorný jsi, nikdy nezdvořilý.

Což já jsem trpělivý, hvězdy také,

však lidí střez se, pro pokrok jen žijí,

a za tím zpupnost číhá v zázadí;

věř, kdybys jim snad tropil vzdory jaké,

že na večer a také v poesii

tě lampa elektrická nahradí.