Kde burácel orkán těch běd a těch hrůz,

Kde burácel orkán těch běd a těch hrůz,

jak stalo se nám, jejichž otcem je Hus,

tam teskno, tam do zpěvu není.

Až zkvete-li v máj, co nám udupal hněv,

pak z tábora našeho zahučí zpěv

jak Žižkova chorálu hřmění.

Dnes, v době, již otrávil nevěry dech,

v dnech smutku, kdy syn země Husovy, Čech,

se duchem dal do římských služeb, –

tu ty, kdo jsi doposud husitský kov,

slyš prostých jen několik ze srdce slov,

slyš několik stesků a tužeb.