Kde cíl je něhy mojí, síly zdroj,

Kde cíl je něhy mojí, síly zdroj,

proč v let se dávám, o co svádím boj?

Kdo hádanku by doved rozluštit,

již žena v očích má, když nový cit

se dotkne jí, a nové něhy vznět?

A z jakých hlubin roste lásky svět,

kde koření, v čem hledá oporu,

kdy odemyká srdce závoru,

kdy umlká a teskným pohledem

se zpovídá: – ty nevíš, jaká jsem.

Když hodinu své lásky slyším bít,

jsem takovou, jak chceš mne právě mít,

za vyplnění snů tvých duši dám,

ty určuješ – já jenom přijímám.

A z ruky tvé mám podobu i tvar,

tvým slovem láska jed je, nebo dar,

ty zvedáš touhy mé, neb zabíjíš.

Však – má je – sotva-li si pomyslíš –

a její duši jak své nitro znám –

tvou nejsem již – a v dálku unikám.