KDE JINÝ SLOUPEM...

Kde sloupem jiný jen, já k dobru ve ochotu

a vůli, jeho přizývání blíž a schvalování

byl celý, hrdý dóm. Svým kapesníkem

já příron ozdravění v moru Augiáše

pach chléva přivíval jsem k chudým ducha,

od studen pravdy číši nabízel. A mnozí byli

žíznivi. Na chýži jsem hnízdo zavěsil

Pierry, loučit s ním se, v krytu její svítí,

kdy mám teď, chvat jen stíží zvracím kroků.

Než Pierru nemám milku, leda pravdu.

Tak v sklon se vybrarvuji svoru stancí,

řetězu pieç. Co přisoudí kritik vzňatý?

Vše přeje nejlepší! Na trhu, fóru,

kde proscribce sloup místo sloupu dómu,

to staré, známé: Ten se králem, hérem činil

chiméry. Consumatum est! Mu přeji

oprátku výtek nejlepší quality!

A questor přikývne jak pětsetkráte:

Nám rouhal se i tobě, ukřižuj!

Nic tendenčního v stróphě posud není.

To špatně ceníte mistra co ideistu.

Však v regionu sondy kritické

se našel, Homéra kdo s Haemu smet’.

Čím pidík doby psavé, nadprodukce,

jenž zapad’ v shon, kdy nejvíc vypnula se

pohádka papírová. Proto usmívám se

nad thékou, vítanější přislibuji,

hřeb nabízím a hradím v echo šklebné:

Trp břidil, decopist, bloud! Ukřižuj!