KDE JSME SI HRÁLI, BYL I RÁJ I ZLO

Kde jsme si hráli, byl i ráj i zlo,

i rodičů dvou peklo,

tam otci tolik vzletů pohaslo

a matčiných slz teklo.

To nebyla jen tichá idyla

ruk, jež se objímaly,

dva životy to mnohdy zabila

zlá rada, její žaly.

Že mládí naše mělo tykadla,

jež vidí víc, než tuší,

z pohybů, slůvek všedně vychladla

ta denní cesta duší.

A nejen z úsměvů i z výčitek

drahými těmi místy

nám zatrpklého mládí pramen tek’,

a zkalen křišťál čistý.