Kde jsou ty písně...

Kde jsou ty písně, jež jsem zpívat chtěla,

tak sladké, šťastné, vroucně sperlené,

že každá z nich by nebe otevřela

a vyjasnila oči zkalené,

že stesky, žaly, chmury, mraky, tmu

by v úsměv změnila a ve blankyt,

kde jsou ty písně, – – –

jež ve tvých očích měly zřídlo mít

a po tvém srdci jíti do rytmu! –

Ach, zapadly mi jako mušky zlaté

tam v lesích do zvonečků vřesových,

co pěšinek se kříží – na té, na té –

mi zmizely, jak záře očí tvých,

a já je zpívat chtěla pro tebe

svou celou láskou, celým štěstím svým,

ach, zapadly mi

v noc přehlubokou letem tesklivým

neb za hvězdami – stouply do nebe!