KDE TVÁ DUŠE BLOUDÍ?

Kde Tvá duše bloudí? Po nebeském luhu,

v nedozírných dálkách, v azurovém kruhu?

U pramene čistých, křišťálových tůní,

mezi hvězdami se v rosné kráse sluní?

A když v květy vonné večer uléhá si

mezi rudé růže, vodní dlouhé řasy,

zkolébána sladkou, vroucí písní kosů,

pije z květných číší křišťálovou rosu?

V stinném, vonném lese, mezi bledé vřesy

zda též na mech svěží ve snách ulehne si,

na perutích vánku, listy lesů schvívá,

zda v těch květech dýchá Tvoje duše snivá?

Za večera zticha, když už nad západem

večernice vchází, projde snícím sadem?

Zrosenými poli – a když klasy zrají,

velkým tichem bloudí, neznámými kraji?