KDE VÁS POCHOVÁM?

Hromorázně jste se probořily,

smělé zámky snů mých nezkojených,

kotrmelcem jste se ponořily

do jezera slz mých nezroněných.

Přijde-li mi časem chuť do pláče,

kamž jich stavitele pochovám,

bych nad hrobem zakletého spáče

zaplakal si tiše, sám a sám?

Slyšíš kvil těch dítek nezrozených?

Vy byste mne děti umořily!

V hlavě mé hle tanec žalů skáče –

v mozku svém vám slavné hroby dám.

Lásko! babo! rozmazlené dítě!

Blesk ti dávno zdrtil outlý zvonec,

přetrh’ krvavé ty srdce nitě –

s cukrováním tvým je na vždy konec!

Přijde-li mi ale chuť do pláče,

staré tóny, kde vás pochovám?

Kvílíváte jako noční ptáče –

připravím, ach, záhy pokoj vám!

Aj, ten bujný, smělý slávy honec,

zapomněl na vlastní svoje sítě –

v srdci mu těch šípů strašák skáče –

Jděte spat! já vám tam slámu dám.