Kdes hoboj lká...

A k pláči je mi...

Vše, čím dětství mé žilo,

čím choroba v mladost mou sela,

ty bolesti všechny

a všechny ty výkřiky, jež ztonuly v práznu,

vše ožilo znovu v předčasně uvadlé duši.

O kdybych zaplakat mohl,

tak jako tenkrát, když dítě jsem byl,

když vykřikla v pláči celá má prosťoučká duše

pod keřem šeříku, jenž v žaly mé vůni svou lil!

A k pláči je mi...

...Kdes hoboj lká... s ním tance rythmus cítím...

...Žár tance... Smích a Vášeň...

! A smích...

Černé tóny, smuteční pochody; černé barvy, smuteční prapory,

oh, to je všechno, co zbylo mi z mládí...!

Kdo přijíti může a říci mi v tichu,

že života víno v duši mou vlije?

A Smích...!

Všechno prosáklo tuší a černými tóny...

A plakal bych... a pláč v hrdle jen pálí...

Kdes hoboj lká... s ním tance rythmus cítím...

...Žár tance... Smích a Vášeň...

A Smích...!!