KDES VE VZDUCHU.
Jak bylo vojákům temno jich bolestí vření
po amputaci rozdrcených údů!
Ta palčivá muka svírala prostor, kde údů již není!
Ta zákeřná bolest, zdá se, kdes ve vzduchu visí
a v prodloužení pahýlů – zbytků jich údů –
vždy znovu a znovu se křísí.
Tak záhadnou byla mi bolest má celá!
I pátral jsem tak dlouho, jak mohla semknouti prostor,
kde duše se v šedý prach rozpadla strouchnivělá?
Ta zákeřná bolest, zdá se, kdes ve vzduchu visí
a v prodloužení kořenů duše
vždy znovu a znovu se křísí.