Kdes za horami sněžná bouře asi

Kdes za horami sněžná bouře asi

se vzchopila zuřivým, plným vztekem,

snad ozvala se v skalách pustým jekem,

ve stromy vjela jako v dlouhé vlasy

a kraj, jenž vydán byl jí na pospasy,

snad celý pohrobila v sněhu měkkém –

i jihu dotkla se svých mraků vlekem,

že v chmurách sluneční se skryly jasy,

a déšť se zasmušile k zemi řine,

déšť vlahý sic, že nepoleká ptáče,

však přece slza jen, již nebe pláče...

Když v srdcích lidských náhlá bouř se zrodí,

zda může tušit, ve své zlosti siné,

kde všude zděšení a smutek zplodí?