Kdo bůh a kdo satan.

Co všechno je žena, ubohý člověk!

Je čistota, anděl a bůh,

je pohlaví otrok a zvíře v své touze,

je zlo a hřích a satan sám!

To všechno si ze ženy utvořil filosof muž,

jen aby vždycky byl velký

a vysoko nad ženou, ubohým tvorem.

Jak ale směšná a tragická úloha muže!

Když vpravdu žena je čistou, nazve ji bohem.

Když ukojit povolí výkřiky vznícených těl, je otrok a bestie pohlaví;

je satan, když odbelhá schromený muž.

Ona prý svádí v krvavé domy,

ona prý utrácí nervy a peníze muže.

On, beránek tichý, již probil svou vůli, aby se vzepřel.

Teď žena je zlo, hřích a satan.

A přece žil v rozkoších celým svým tělem i duší.

A zrovna tak s vášní žil, jako ta žena.

Snad žena a později dítě též prokleje rozkoše prožité chvíle,

jež z nudy a únavy proklel dnes muž.

Však ona proklínat bude za svoji a dítěte bídu.

Žena je pohlaví otrok,

muž je však ženy, otroka otrok.

Kdo tedy vyšší? Kdo bůh a kdo satan?