Kdo by věřil bílé pěně,

Kdo by věřil bílé pěně,

byť i slunce v ní se smálo?

Sotva témě její vstalo,

rozstřikne se neprodleně.

Nekoř se své vlastní ceně,

a když lidem platí málo,

byť i trpkým se ti zdálo,

važ jí sobě ještě méně.

Smíš pak měřit vetou vetu

stejným loktem všemu světu;

přijde-li kdo pyšným krokem,

v cenník chvály nahlídni,

pokojně a s jasným okem

třetinu mu nabídni.