Kdo může za to...

Že zrno v ornici a v skále roste zlato,

– že stejně o obé se ruka naše trudí,

že jiným zlato v dlaň a nám, jak jsme tak chudí,

ni zrna nespadne, – kdo může za to!

Že pro nás prokleta je hrouda tato,

že stesk nás uspává a hořkost budí,

že zrno žene v trn a hloh to pudí

se zvrhnout jiným v květ, – kdo může za to!

Že i ten výkřik náš už nudí lidi

a naše modlitba nevnikne nad oblohu, –

že v prsou máme trn a nenávidí

z nás jeden vše! – že rouháme se Bohu–

ba, i když zlatem chceme být, jsme bláto!

že jsme tak bídní, – kdož pak může za to!