„KDO NA MOJE MÍSTO?“!

Proč’s jen rozbil skřipky svoje?

hoho, předčasně jsi zmlk’;

Na Sudetsku, slyšíš? boje,

však tam řádí ještě vlk!

Naši tam jsou vyděděnci,

schnoucí jsou tam haluzí;

jazyka, ba, vykleštěnci,

vlastním v domě podruzi;

barabizny jejich školy,

učebná síň páchne – stáj;

zříceniny ze stodoly

školou pro tu českou – láj!

paláce co zatím hostí

Němců odnož v přepychu;

naší bídy není dosti,

dál nám pít’ žluč z kalichu.

Dřív nás tiskli Francsefové,

dávali nás v područí;

a teď – kdo ?... vem skřipky nové,

barde, Petře Bezruči!

Projdi Hlučín, po Sudetsku,

hraničářů sejdi kruh;

zahraj, jak jsi hrával v Slezsku,

až by vládcům přešel sluch.

Až by struny popraskaly,

jedna jen by zůstala,

která srdce láme žaly,

od hněvu ta zoufalá!