KDO POCHOPÍ?

Kdo činy naše, život celý pochopí?

V čas smutný výskáme si popěvky –

a křehkou krásu lámem’ svými pochopy –

ironickými mdlými úsměšky.

A drsně – bez moci – se smějem’ chvíli zlé,

jen když se uslzeni spijeme

sny, vykvetlými v půdě skepsí provlhlé.

Ba, nepátrat, kde sílu najdeme,

kde myšlenka je sluncem prohřátá.

Snad karikatura se rozplyne

a v květech země, energií bohatá,

v svou náruč chytí duše nevinné.